Cote d‘ Azure, Provence – Sluncem zalitá Francie s azurovým mořem | 1. část – Provence jako celek

Ach, musím vám říct, že tohle byl jeden z nejhezčích výletů, na kterém jsem byla! A to i přesto, že jsem byla na své první konferenci a byla pěkně vyklepaná… Což ale znamená, že nový Travel článek je tu a vy se na něj jistojistě těšíte, n’est-ce pas? 🙂

Jak jsem se do Provence vlastně dostala?

Jedna velká výhoda Ph.D. studia? Konference. Takže do Provence jsem se dostala díky chemické konferenci, která se konala v Cannes. Abychom si to ale uvedli na pravou míru, na konference se jezdí buď s posterem (plakát s dosaženými výsledky) nebo s přednáškou. Jelikož se jednalo o moji 1. konferenci, jela jsem s posterem, ale nakonec jsem byla vybrána i ke krátké prezentaci. Bylo to v tom největším sále a pro mě, hrozného nerváka, to bylo strašné :D. Ale zvládla jsem to, prý i dobře, tak jsem byla celkem pyšná a ráda za novou zkušenost.

Konferenci jsme spojili s výletem a jeli do Francie autem (je to dálka, takže je to lepší rozdělit do dvou dnů s nějakou přestávkou – my spali v Itálii ve Varese a na zpáteční cestě ve Strasburgu), takže poté jsme mohli všechna místa krásně projet. Dobře prý fungují ale i autobusy a vláčky, takže se nemusíte bát, že byste bez auta nic neviděli! 🙂 Naopak, velké auto, jako máme my, je do úzkých, francouzských uliček, celkem nepraktické! 😀 Co se týká parkování, ve všech městech jsme našli klasické nadzemní, nebo velké podzemní (ve větších městech jich je habaděj, ale najít v nich místečko byl někdy nadlidský úkol).

• Parkování – okolo 1e na hodinu 🙂

Celkové pocity z jihu Francie a Provence

Pro začátek, Provence je nádherná a musí taková být snad ve všech ročních období! Azurové pobřeží je podle mě naprosto ideální takto na konci září, protože končí sezóna, takže nejsou města úplně přecpaná (neumím si to představit během letních měsíců, na těch úzkých plážích bude hlava na hlavě, nebo možná slunečník na slunečníku a lehátko na lehátku 😀 ). To samé platí pro městečka v jiné části Provence (např. Avinon a Arles, které jsme také viděli), ale vždycky jsem si strašně přála vidět rozkvetlá levandulová pole, tu fialovou barvu prostě musíte cítit snad i na kůži. Takže asi budu muset do Provence ještě někdy… (JUCH!)

Jako každá jižanská země, je i tato část Francie ospalá a čas v ní proudí ani nevíte jak. 🙂 Procházíte se malebnými uličkami, slunce vám svítí do očí a pak najednou zaleze za kopec a vy zjistíte, že den končí… Pokud tedy nenarazíte zrovna na hlavní ulici nebo cestu, kde vám dělá společnost 100 turistů… Ti pak samozřejmě tuhle přirozenou atmosféru narušují, takže nakonec se strkáte s cizinci a soutěžíte, kdo uloví nejlepší záběr azurového moře… 😀 Přeháním samozřejmě… 😀

A co se týká Francouzů, jsou galantní tak, jak jsem čekala, auta pouští chodce kdekoli na silnici, nejen na přechodu (doslova okamžitě brzdí jen co vás zahlédnou na chodníku), pokud nemáte vyloženě „bitch výraz“, usmějí se na vás na ulici a popřejí „Bonjour“ nebo „Bonsoir„ a celkově působí strašně příjemné. To ovšem neplatí u číšníků, i když měli jsme štěstí i na ty normální :D. S tím se ale do Francie tak trochu jede, ne? 😀 S tím, že nad vámi  bude číšník ohrnovat nos a nebo s tím, že absolutně netušíte, co že si to vlastně objednáváte… Anglická meníčka neexistují! 😀

Jaká všechna města jsme viděli a jaké jídlo neminout

No, i přes nutnost být na konferenci, jsem toho stihli docela dost a v druhé části se o všech městech rozepíši. Zde jen krátký seznam:

• Mandelieu, Cannes, St. Tropez, Grasse, Avinon, Arles, Nice, Monako, (Varese) a Štrasburk

Co se týká jídla, tak ve městech podél azurového pobřeží je úplná nutnost dát si ryby. Vždy využívejte toho, že jste u moře, ryby a mořské plody tedy budou čerstvé a ne mražené, jako kdekoliv jinde (i když půjdete do fancy a sakra drahé restaurace, jakmile není v blízkosti moře, můžete udělat pápá nějaké čerstvosti…). Já zde poprvé ochutnala ústřice a mořské šneky, klasicky podávané s dalšími potvůrkami na ledu s majonézou a bagetkou s máslem. 🙂 Také jsem ochutnali „mule„, neboli kotlík plný slávek, které byly úplně výtečné (na česneku – klasické provensálské koření). Typický „azurový chod“ je poté salát Nicloise (z Nice), z fazolek, salátu, rajčat, oliv, červené cibule, vajíček, sardinek a tuňáku; nebo rybí polévka bouillabaisse (= bujabéza – na tu jsme ale bohužel nenarazili, i když rybí polévka je zrovna chod, který mě trochu odpuzuje 😀 ).

•  Polední meníčko okolo 10 e, mimo oběd jídla kolem 15-20 e, ryby jsou samozřejmě i dražší.

Zajímavosti

Provence je místem cikád, jejichž hlásek já osobně mám hrozně ráda, v Itálii jich je totiž taky požehnaně, a tak mi to připomíná můj druhý domov! 🙂 Jejich podobiznu tu najdete velice často na okenicích, v podobně vázičky nebo takové hrací dekorace (kdybyste náhodou toho jejich „křiku“ neměli málo 😀 ). Rozkošnost!

Provence hraje všemi barvami a asi právě proto si ji oblíbili mnozí významní malíři, k nimž patřil např. Paul Cézanne, Vincent van Gogh nebo Henry Matisse. Město van Gogha, Arles, jsme navštívili a dokonce si sedli i v baru, který zůstal takový, jak vypadal za dob jeho přítomnosti, „Cafe La Nuit“. Van Gogh ho dokonce nakreslil na jednom ze svých obrazů, „Café Terrace at Night“,  a také jej uvidíte ve filmu „S láskou, Vincent“, který moc doporučuji. Kapesníček je must-have. 😀

Co si z článku odnést?

Jen jednu věc. Pokud se vám někdy naskytne příležitost se do Provence a k azurovému pobřeží podívat, panebože, jeďte okamžitě! Jak jsem psala na začátku bude krásná v každém období a drahá sice celkem je, ale kde není… Jeďte a pak si spolu sedneme nad čajem a budeme si sdělovat zážitky a rozplývat se nad azurovou modří, nebo kteroukoli jinou barvou! 🙂

Zaujal vás článek? 🙂 Těšíte se na pokračování? 🙂

Pište mi do komentářů, uděláte mi tím velkou radost a pokud se vám článek líbil, nezapomeňte lajkovat moje stránky:

Facebook
Instagram

… a já se na vás budu těšit opět u toho dalšího!

S láskou,

vaše Birdie.