Strasti blogerského života

Víte, co vám povím? Být blogerkou je sakra práce! A to hned z několika důvodů…

Blogerky jsou okamžitě odsuzovány, pravděpodobně proto, že je lidé nechápou… „O čem píšeš, když jsi „tak obyčejná“?“ „Nikdy jsme Tě něco psát neviděli, umíš to vůbec?“ Zkrátka samé otázky a i když nemusí být adresovány zrovna vám do očí, jistě se o vás někdy někde mluvilo… Člověk se stane terčem posměchu, může být nepochopen a ani neví, jak a kdy se tomu tak stalo. A to nejsou zdaleka všechny strasti blogerského života…

Někdy si připadám jako otrok vlastního blogu…

Přidala jsem dnes již fotku na Instagram? Podařilo se mi konečně vytvořit hezký feed? Kolik lidí vidělo poslední příspěvek na fb stránce? Mám nějaké nové komentáře pod článkem? ptám se. Neustále přemýšlím nad novými tématy, aranžuji květiny, jídlo a serepetičky na fotku a ten čas strávený nad tímto vším je nekonečný! A tím to nekončí, chcete přeci, abyste psali i někomu jinému než sobě, že? Tak komentujte blogy ostatních, komentujte fotky na Instagramu (a nejlépe obojí), sdílejte články do skupin (různé články v různou denní dobu), kontrolujte správný čas, kdy jsou ostatní nejaktivnější atd. Je to práce na plný úvazek a já jsem někdy unavena vším tím, co mě nutí a tlačí téměř všechen volný čas věnovat právě propagaci blogu a blogu samotnému.

Člověk se přitom všem snaží zavděčit co možná největšímu množství lidí, vyjádřit svůj názor a přitom nikoho neurazit (i moje satirické články, jsou psané tak, aby pobavily, ale neurazily), psát korektně a správně, psát originálně… Snažit se o to, aby článek potěšil, rozradostnil den, inspiroval a pobavil, aby byl zapamatovatelný, aby přilákal ty, které má… I přes všechno snažení se ale blogerka setká s negativními komentáři a reakcemi od ostatních blogerů, od dalších cizích lidí, ale i od těch bližších… A pak se podívám na návštěvnost blogu a najednou mi přijde, že to celé možná ztrácí smysl… 

Co si z článku odnést?

Věřím, že takové pocity nemám jen já, ale i další blogerky, ale blog by měl stále zůstat koníčkem a ne povinností a měl by především dělat radost nám. Pokud to tak je, tak nás nic dalšího vlastně ani nemusí zajímat (ale já vím, že všechny zajímá 😀 ) a moje rada zní, ve všech případech vytrvat! Nehroutit se z každého neúspěchu, ty nás posouvají dál, dělají nás silnějšími.

Nebudu tvrdit, že nejsem citlivý člověk, který z každé negativní reakce pomalu nebrečí do polštáře, ale kdybych to měla říct z plných plic, tak takoví ubožáci, kteří sami nic nedokázali a jen sedí za počítačem a s úšklebkem kritizují, mi za to nestojí… Nevěřím, že někdo, kdo nemá mindráky sám ze sebe, se naváží do ostatních ještě skrz internet! Vždyť je to tak trapné… Komentář se vždy dá napsat slušně a tak, aby neublížil a aby naopak autorovi něco dal, ale to v ČR pravděpodobně není možné… Jako kdyby každý jeden člověk čekal na chybu toho druhého, aby z něho následně mohl udělat naprostého idiota… Takže zkrátka podporujme se navzájem, budeme šťastnější! 🙂

A pro vás, čtenáři „neblogeři“, buďte shovívaví! Nikdo z nás není dokonalý, proto ani naše blogy takové nebudou a jít z kůží na trh není nic jednoduchého… Pamatujte, prosím, na to, až si znovu řeknete, jak jsou blogy povrchní, jak jsou jejich autoři hloupí a jak byste to celé udělali lépe… I já mám na spoustu blogů svůj názor, ale prozradím vám malý trik, který pravděpodobně všichni „haters“ neznají… Tím je křížek na webové stránce, používejte ho! 😉


Tak do které skupiny patříte vy, blogeři nebo neblogeři? A ať jste z jakékoli ze dvou možností, sdílíte můj názor? Co si myslíte o haterech?


Pište mi do komentářů, uděláte mi tím velkou radost a pokud se vám článek líbil, nezapomeňte lajkovat moje stránky:

Facebook
Instagram

… a já se na vás budu těšit opět u toho dalšího!

S láskou,

vaše Birdie.

42 Comment

  1. Mluvíš mi z duše. Úžasný článek a neboj, nejsi v tom sama. 🙂

    1. Birdie says: Odpovědět

      Děkuju moc a jsem ráda, že je nás více! 🙂

  2. Hezké, Terko. Úplně ti rozumím. Taky mám někdy tyhle pocity a říkám si – musím tohle, musím tohle a už jsem dlouho nic nepřipravila a tak. Ale nenechme se tím vláčet. Tvůj blog je dobrý a to, co děláš, děláš dobře! A někdy si odpočinek zasloužíme. 😉

    1. Birdie says: Odpovědět

      Děkuji moc za hezká slova Michelle! 🙂 A určitě, hlavně to brát s nadhledem! 🙂

  3. Moc hezký článek Terez. Je to dneska opravdu dřina, lehce člověk sklouzne od koníčku k posedlosti. Což je pochopitelné, protože každý by rád za tu dřinu viděla, alespoň nějaké uznání. Od tý doby, co kromě psaní i točím na YouTube mi přijde, že se to celé ještě zhoršilo. Mám na kanále víc negativních reakcí než těch pozitivních a to je hodně demotivující. Vrcholem však je, když si v blogerském světě najdeš kámošku a ta ti nakonec začne házet klacky pod nohy, protože třeba závidí nebo má strach z toho, že budeš úspěšnější.. i to se mi stalo. Ale přesně jak jsi psala, chce to vytrvat, mít pevné nervy a jít si za svým 🙂

    1. Birdie says: Odpovědět

      Děkuji Veru! Tvůj článek jsem četla, takže znám Tvoje strasti… 🙁 Člověk se zkrátka nezavděčí všem, takže se vždy najde někdo, komu se nebudeme líbit, bohužel! A je mi úplně jasně, že kámoška se takhle zachovala, to je prostě typické! 🙁 Snad se to brzy změní! 🙂

  4. Když se mi něco nelíbí, napíšu to slušně, nebo (a to spíš) si pro sebe řeknu, že je to debil a jdu dál.
    Z rýpalů si nic nedělám, ukazují spíš na svoji blbost.
    S tím, že je blogování hloupost, jsem se dozvěděla hodněkrát… třeba i od člověka, kterému na mě prý záleželo (a sám čelé dny jeenom hrál na PC… :D) Nejdůležitější je, aby byl bloger spokojen sám se sebou. 🙂 Vlastně nejen bloger, ale to se už dostávám někam jinam.
    Přeji ti, aby ti nadšení vydrželo a nikdo tě neodradil. 😉

    1. Birdie says: Odpovědět

      Přesně Kájo, absolutně nechápu, proč má někdo neustále potřebu se projevovat a k něčemu vyjadřovat… Ale Tobě to teď vůbec nemusím říkat… Děkuji moc a Tobě přeji to samé! 🙂

  5. Nebo se ještě ideálně zeptají, co z toho vlastně máš, že píšeš .. a odpověď, že tě to baví je nedostatečná. Kdepak, řídit se svým citem 🙂

    1. Birdie says: Odpovědět

      Přesně tak! 🙂

  6. Jo, tohle je přesný… jen možná trošičku pesimisticky laděný. V tomhle případě hodně pomůže vyprdnout se na názor ostatních. I u blogování mi to trvalo roky, ale vyplatilo se 🙂

    1. Birdie says: Odpovědět

      To jsou jen moje pocity, které čas od času mívám… Vždy, když pak vidím nějaký hezký komentář nebo nového fanouška, mám velkou radost! 🙂 Zkrátka se to pořád tak mele! 😀 Ale určitě, nejlepší je to zkrátka moc nehrotit, i když to je pro mě hodně obtížné! 😀

  7. U mě tahle krize nakonec vyvrcholila upuštěním od blogu. Někdy po pauze už nelze začít tam, kde člověk přestal.

    1. Birdie says: Odpovědět

      Já tuhle „krizi“ mám ale od počátku založení, zkrátka pořád nějaké demotivace a pak zase naopak motivace! 😀 A takhle stále dokola… Snad se bude pomalu ta demotivace jen ztrácet…:)

  8. Super článek, vystihlas to naprosto dokonale. Já jsem měla několik blogů, které vyžadovaly perfektní fotky, skvělý feed, na což jsem potom už neměla. A tak teď jenom píšu a snažím se toho co nejvíc ostatním předat, to je teď i můj největší blogový cíl. Nicméně mě opravdu štvou názory některých lidí na psaní blogů. Pořád je to psaní a psaní je práce a dovednost jako jakákoli jiná. Dá se trénovat, ale chce to píli a dřinu a každý, kdo tomu tohle dá a obětuje, si zaslouží alespoň nějakou úctu 🙂

    1. Birdie says: Odpovědět

      Přesně, ne každý má na psaní talent atd., ale asi se to zkrátka bere jako „ta povrchní věc“. No, co se dá dělat, každý se s tím nějak musí poprat a najít si tu zlatou střední cestu sám.

  9. Já se zatím ještě s žádným negativismem nesetkala, ale občas mě zamrzí, když si dám práci s článkem a je tam třeba méně komentářů než normálně. Pocit, že jsem otrokem vlastního blogu, jsem měla hlavně ze začátku. Teď už jsem se naučila to tolik neřešit a přispívám na blog, jen když na to mám vážně chuť. Právě to neustálé řešení, jestli jsem obešla dostatek blogů, jestli jsem všechno dobře nasdílela, mě od blogování málem odradilo. Chci, aby blog zůstal mým koníčkem a ne stresující povinností 🙂

    LENN

    1. Birdie says: Odpovědět

      Tak to je moc dobře, že to bereš s nadhledem a málo komentářů je často i tím, že už nejsi nová bloggerka, u které mají jiné blogerky potřebu se více zviditelňovat…ale také mě to zamrzí, asi jsme jen lidi… 🙂

  10. Úplně přesně jsi to vystihla. Někdy se i v noci budím a přemýšlím, jestli v článku, který chci ráno postovat, mám vše potřebné, v hlavě si sumiruju, kde všude ho musím propagovat, Instagram, Pinterest,…
    Nechci to tak, ale zároveň nechci přestat s blogem.

    1. Birdie says: Odpovědět

      Já myslím, že pokud to člověk myslí s blogem trochu vážně, tak k němu tyto věci patří… Důležité ale je, s ničím to nepřehánět a nelámat přes koleno! 🙂

  11. Terezko, svatá pravda, všechno cos napsala. Ve mně se to bije – dělej jen to co chceš, postuj, co zrovna děláš, nepřikrášluj vs. rady, aby IG byl dokonale sladěný, postovat pravidelně, reagovat hned atp (většinou po přečtení nějakého marketingově zaměřeného článku) – ale podle mě jde a vždycky půjde o obsah, tedy jeho kvalitu. Pokud bude, čtenáři se najdou. 🙂 Krásné dny a blogování, Iva

    1. Birdie says: Odpovědět

      Ivčo, jsem moc ráda, že to vidíš podobně! A určitě, pořád se řídím vlastním pocitem a dbám hlavně na kvalitu… Důležité je vytrvat a to ostatní přijde samo, sama to postupně vidím! 🙂

  12. Ahoj jmenovkyně 🙂 Máme to my, blogeři, holt těžký. Člověk, který si pustí anonymní čtenáře do svého soukromí, je pak velice křehký a lehce napadnutelný v podstatě za každou blbost. Zatímco bloger často ani neví, kdo je onen „hater“. Co je zač? Jaký život vede on/ona? Není to náhodou sousedka odvedle? Ale je to fuk. Nemá cenu po tom pátrat, protože to stejně nic dobrého nepřinese. Blogovat je zábava. Tak u toho zůstaňme a radujme se z toho, že jsme našli něco, co nás baví a naplňuje. A to stačí, ne? 😉

    1. Birdie says: Odpovědět

      Správně! 🙂 Blog by měl být hlavně radost a ne honění se za úspěchem, i když si ho každý v hloubi duše přeje… 😀 🙂 Naštěstí jsem se konkrétně s anonymy ještě nesetkala, ale právě oni byli hlavní důvod, proč jsem se s celým blogem bála začít… Negativní reakce bych uměla spočítat na prstech (nebylo jich tudíž mnoho) a vždy jsem věděla, kdo se za reakcí skrývá… Spíš jde o to, že se s takovými reakcemi každý bloger dříve nebo později setká a nemá hroší kůži, aby třeba ty opakované od stejných lidí neustále snášel…

  13. Přesně tak! Je s tím neuvěřitelně práce a nikdo to nevidí. Všichni si myslí, že je to jenom o tom sesmolit článek za půl hodiny a hotovo, ale už nevidí, že to trvá mnohem déle, pak překlady, úpravy fotek, instagram, Pinterest, facebook… Člověk musí být aktivní všude a často je to (jak říkáš ty) „z povinnosti“, respektive, protože ten blog nechceš psát jen sama pro sebe…

    1. Birdie says: Odpovědět

      Vidím, že jsme na tom asi všechny stejně! Musíme se držet a mít na paměti, že s tím bojuje každý a nepodléhat depresi! 🙂 A hlavně se tomu úplně nepoddat! 🙂

  14. Mně přijde, že éra blogu docela umírá (celkově). Bavila jsem se o tom se slavnějšími a shodli se na tom všichni.. je to škoda, třeba rok 2013 byl blogově uplně top. 🙂 jinak chápu jak se cítíš, měla jsem to takhle před lety. Ono to pak vede jen k vyhoření, tak je lepší ten tlak upustit a brát to tak nějak volněji. 🙂 Třeba já, když nedám na IG jeden den fotku, tak jí tam prostě nedám a nic se neděje.Tak to ber taky tak, dělej to pro radost. 🙂

    1. Birdie says: Odpovědět

      Ano Annie, mluví se o tom, že blogy už nejsou to co bývalo, to já osobně nemůžu posoudit, protože bloguji teprve rok. Každopádně právě tento měsíc mám hodně „blogově volný“ na instagram i týden nic nepřidám a článek vychází třeba jednou za 14 dní a také se nic neděje a je mi lépe! 🙂

  15. Rachel roo says: Odpovědět

    Same here sister Same here ??

    1. Birdie says: Odpovědět

      😀 😀 Držme se! 🙂

  16. Vždycky když mi někdo z kamarádů, zejména kluků, položí nějaký otázky „a proč to jako píšeš?“ „a to tě jako baví“ nebo „tenhle článek byl úplně o ničem“, prostě jim na to odpovím „tak to nečti“. Je to stejný jako když někoho nebaví sport co dělá někdo jiný, nelíbí se mu obraz, který namaloval nebo ho nebaví stejná věc. Komu se to nelíbí, to respektuju, ale nikdo je přeci nenutí to číst 🙂
    Takže to primárně píšu pro lidi, který si to chtějí přečíst, protože nikdo je na to nenutí klikat. A hlavně, nemůžem se zavděčit každému, že 🙂

    1. Birdie says: Odpovědět

      Právě, zavděčit se každému opravdu nelze… A navíc, většina blogů, psaných ženami, jsou logicky i PRO ženy! Právě negativní reakce a posměšky jsem slyšela zejména od kluků, což je úplný paradox, protože přesně pro ně blog není absolutně adresován…Ale to je škoda řeči zkrátka! 😀

  17. Super článek, hodně jsem se v tom našla. Momentálně jsem ale na módu, kdy se raději do ničeho nenutím a opravdu článek raději napíšu až za pár dnů, než se do něj nutit ihned.
    Spousta lidí z mého okolí ani neví, že nějaký blog mám. Prostě se to snažím ututlat, protože se bojím těch posměšných komentářů na moji osobu. Přeci je jen něco jiného číst negativní kritiku od lidí, kteří sedí za počítačem na druhé straně a slyšet ji od lidí, kteří tě znají.
    Díky tomu jsem se ještě neodhodlala na to, abych si dala odkaz na blog třeba na Instagram a udělat si stránku na Facebooku mi taky trvalo 2 roky.
    Naštěstí mám ale ve své blízkosti i lidi, kteří mě podporují a toho si opravdu strašně moc vážím. ♥

    1. Birdie says: Odpovědět

      To naprosto chápu, také jsem pár měsíců blog tutlala… Člověk tak nějak tuší proč! 😀 🙁 Budu Ti držet palce i s propagací blogu ve Tvém okolí! 🙂

  18. Jeden z duvodu, proc jsem se rozhodla smazat instagram k blogu – nechtela jsem tomu venovat cas, mit vice jak jeden ucet (mam jeden, ktery se ale netyka blogu, nybrz street fotografii). Blogovani je opravdu casove narocnejsi, ale i proto si myslim, ze blog by se mel psat a tvorit s laskou, v momente, kdy mas cas a neplacat tam kazdou udalost, kazdou vec, ktera se promete zivotem. Nemyslet na blogovani tak, aby „to vydelalo“, ale jako na neco, k cemu mam vztah 🙂 Pamatuji si, ze me vedlo k zalozeni Obrazu to (kde mam btw ted novy a finalni fotoset z Bali 😀 ), ze jsem mela fotky, ktere jsem chtela sdilet, ale nekde jinde, nez na instagramu…a doufala jsem, ze treba nektera mista inspiruji ostatni. Je pravda, ze nektere zamery vzaly za sve, ale beru to jako vyvoj a take tak, ze blog neni proste magazin 🙂

    Ale napada me muj posledni „otroci“ blogovy pocit – konecne postnout fotky z Bali s drobnym komentarem (protoze preci jen jde u me o Obrazy), ale v osobnim zivote nemam uz nejak potrebu se k Bali vracet. Ale musela jsem to tam dat, nebot jsem to „slibila“ a chtela jsem tema Bali uzavrit, abych mohla na Obraz davat nova temata (treba podzimni) a uz mezi ne nezasahovala exotika. Proste to muselo mit svou linii 🙂

    1. Birdie says: Odpovědět

      To je právě jediné, co jsem nikdy nedělal a to být hnaná kvantitou a nehledět na kvalitu! Pokud není článek alespoň v tu danou chvíli dobrý, popř. perfektní, nezvěřejním ho. Píši články, které podle mě mají smysl, které jsou pro mě zajímavé a které podle mě mohou ostaní inspirovat! Články typu „random fotky za měsíc“ pro mě nemají význam… Navíc já se v článcích opravdu rozepisuji, takže jsou pak všechny hodně časově náročné. Ale jak už jsem psala vícekrát v komentářích, ubrala jsem tempo, tlak se snížil a ničemu to neuškodilo, právě naopak! 🙂

  19. Jak už většina psala,blogovani je fuška,ale já ho mám něco jako zpovědník.. vypíšu se a moje malá dušička doufá,že se najde někdo, kdo si přečte alespoň řádek a třeba se v textu i najde ?

    1. Birdie says: Odpovědět

      Jasně, je důležité, aby hlavně autor byl spokojený! 🙂

  20. Já jsem obecně za to, že když se můj blog nelíbí mně, nelíbí se nikomu = neúspěch, takže prostě píšu, co mě baví, kdy chci a hlavně abych na to sama byla pyšná. Zaručenej klíč k úspěchu, řekla bych. .)
    Silvi

    1. Birdie says: Odpovědět

      To určitě, člověk musí být hlavně spokojen on sám! 🙂

  21. Bygabra says: Odpovědět

    Milá Birdie, mluvíš mi z duše. Já už odepsala i IG, nic mi nedával, spíš bral čas. Nyní jsem byla pár měsíců mimo, ale už jsem zase zpět a činí mi to velkou radost <3.

    Měj se krásně!
    ByGabra

    1. Birdie says: Odpovědět

      Představ si, že jsem si to řikala, že o Tobě nějakou dobu nic nevím… Ach, to mě mrzí, i když to naprosto chápu! :/ Já se tam stále hodně snažím a přesto mi čatso přijde, že to k ničemu není… 🙁 Ale vlastně teď po Novém roce jsem přidala fotku až dnesk a ani mi to nijak nechybělo, zvláštní, možná mi ten nový rok taky chce něco říci…?
      Každopádně také se chci vrátit trochu více k pravidelnému přispíváním na blog, už teď jsme aktivnější než za poslední půl rok! 🙂

Napsat komentář




Enter Captcha Here :